| Červenec 2013 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | ||||
Po včerejším náročném dnu na koupališti a pozdější večerce kvůli diskotéce jsme si mohli přispat o krásných 30 minut. Rozcvička nás zcela probrala a tak jsme mohli po snídani sejít k zadání celotáborové hry od Olina ze souhvězdí Blíženců. Každá aliance dostala svou zástavu/vlajku odpovidající barvy(voda - modrá, vzduch-bílá, země - zelená, oheň - červená). Úkolem bylo zástavu chránit před krádeží z jiné aliance a to až do večerního nástupu. Ukrást vlajku bylo možné poze pokud ji nikdo nedržel v ruce, žádné přetahování tedy nebylo dovoleno. Držet v ruce vlajku se smělo pouze při přesunu. Pokud se aliance někde zastavila, musela ji položit na viditelné místo.
Při přesunu na souhvězdí Blíženců ale nastal problém s motorem a tak jsme nedosáhli cíle. Vzdálenost, která zbývala naštěstí nebyla v galaktickém měřítku nijak velká. Zbývající vzdálenost jsme překonali sestavením dlouhého hada z navzálem se držících těl aliančních spolubojovníků. Kdo nejrychleji přepravil všechny své členy k určenému místu, získal plusové body a mohl si zvolit stanoviště pro další úkol. Vítězem byla aliance Vzduch. Než jsme se stačili rozejít na svá nová stanoviště, došlo k první krádeži zástavy. Vlajka Vody se stala kořistí pro Oheň.
Druhým úkolem bylo získat suroviny na opravu motoru. Jeden z vedoucích v alianci dostal papír se sudými čísly, protože pouze sudá čísla můžeme rozdělit na dvojice. Aliance pak musela přinést odpovídající počet nějaké suroviny. Surovina se ale nesměla opakovat a při kontrole vedoucím musel být přesný počet. Čísla se musela použít popořadě, tedy nejprve 2ks, pak 4ks pak 6ks atd. Pokud přinesli např. na číslo 10 nesprávný počet květů, nebyly započítány a květy už nesměli použít. Rozdělení úkolů bylo čistě na domluvě v alianci bez zasahování vedoucích. Tento úkol byl hodně důležitý na komunikaci. Například listy nebo kameny, kterých je hodně bylo zbytečné použít na malé číslo. Naopak použití čepic bylo možné maximálně do počtu členů v alianci.
Vzhledem k tomu, že den byl ve znamení Blíženců, až do večerního nástupu nesmí nikdo chodit sám. Toto pravidlo platilo pouze pro přesuny, takže na chodbách a venku. V cíli pak nebyl pohyb nijak omezen. Při přesunu se tak tvořili dvojice, trojice a místy i větší skupinky. Podmínkou bylo, aby se přesouvající členové skupiny navzájem dotýkali. Pro neznalého pozorovatele tak působil tábor skoro idilickým dojmem. Stejná pravidla jako pro děti platili i pro vedoucí.
Odpoledne byl opět vyhrazen pro čas trávený po oddílech. Vedoucí měli interní informaci o plánovaném příjezdu želetavských hasičů a tak žádný oddíl neopouštěl tábor. Během celého odpoledne se stále muselo chodit po dvojicích a zároveň si aliance museli chránit své vlajky. Pokud někdo o svou přišel, měl stále naději, že si ji ukradne zpět, nebo získá jinou. Po táboře tak rázovalo několik dvojic, které se pohybovaly jen proto, aby mohly nést vlajku. Jedna z aliací (už nevím která) nechala pouze jednoho člena hlídat vlajku. Ikdyž viděl blížící se zloděje, nemohl popadnout vlajku a odejít, protože neměj svého blížence.
I mě tato pravidla působila mírné obtíže. Když jsem chtěla nahrát fotky, musela jsem se nechat nějakou dvojicí odvézt do budovy na okraji tábora (do Mlýna) - dvojice proto, aby se mohli bezemne vrátit zpět. Jakmile jsem svou práci dokončila, nebyl v okolí nikdo, kdo by mě mohl odvézt zpět. Vystrčila jsme tedy hlavu z okna a z plných plic volala o pomoc. Po chvilce přiběhla záchranná četa a eskortovala mě zase mezi lidi.
Želetavští hasiči dorazili přesně na čas. Děti se převlékly do plavek a čekaly na příval pěny, kterou hasiči každoročně vytvářejí. I přes velké úsilí hasičů a mnoha rad přihlížejících mužů se ovšem nepodařilo stroj zprovoznit. Dnes byl asi špatný den pro motory. Hasiči zapojili hadice a celou sešlost pokropili pořádnou dávkou vody. Hlavního vodního děla se s velkou radostí ujal Lukáš, který nezapomněl namířit dělo na přihlížející vedoucí a praktikanty. S tímto těžkým úkolem mu přispěchalo na pomoc několik dětí.
S plnými břichy a suchými šaty jsme se vydali na asfaltové hřiště kde se konala tipovací soutěž. Každý vedoucí a jeho oddíl dostal úkol a ostatní tipovali, zda za vymezený čas daný úkol zvládnou. Na svůj odhad si mohli vsadit 1-10 bodů.