| Červenec 2016 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | 2 | 3 | ||||
| 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
| 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
| 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
| 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 |
Odpoeldne si pět vedoucích si nechalo nastoupit všechny starší oddíly a nadraftovaly z nich vyrovnané sportovní týmy pro nadcházející turnaj v míčových hrách. Konkrétně se jednalo o klasickou kapitánku, přezahku a fotbal.
Ve stejnou dobu se již menší děti řadily do zástupů na startovní čáře v nedalekém lese. Zde měly postupně překonat dvě překážky, aby tak získaly bod pro svůj oddíl. Po startu dítě vyběhlo k střihači, kde si se zde čekajícím vedoucím zahrálo kámen, nůžky, papír. V případě vítězství postoupilo trochu dále do lesa, kde se nacházelo vyznačené území Pakanů. Pakani jsou polamu se pohybující podivná stvoření, jejichž dotek zapříčil návrat zpět na start bez získaného bodu.
Děti mohly před tímto územím vyčkat na správný okamžit, kdy je nejsnažší tímto územím proklouznout, či se domluvit na spolupráci. Přesto, že se nacházely mimo Pakanské pole, musely být obezřetní, jelikož existuje jeden speciální Pakan, který může chytat i mimo své území. Naštěstí je velmi hloupý a pomalý, takže stačí koukat kolem sebe a snadno se mu vyhnete.
Večer se opět konala diskotéka v hlavním sále ve mlýně a současně se promítala animovaná pohádka Velká šestka v jídelně. Každý si mohl vybrat program dle svého gusta. Po tomto večerním programu uložili vedoucí všechny malé děti do postelí a pak se šli obléci do tmavého oblečení a tradáá do lesa. Stezka odvahy pro malé již byla, dnes je řada na těch větších. Již před několika lety jsme upustili od klasické stezky odvahy a místoto toho pro starší pořádáme noční hru.
V této hře se po lese pohybovalo 10 zmatených ufounků, kteří se náhodou ocitli na naší malé planetce. Každý tento tvoreček má samozřejmě jinou DNA (barevný papírek). Úkolem dětí bylo nasbírat co nejvíce vzorků DNA. Ufounci jsou velmi mírumílovní ale bojí se hluku, pokud bylo v lese ticho, jen tak se procházeli lesem, občas si sedli do trávy a koukali na hvězdičky. Pokud by ale děti v lese pokřikovaly, ufounci by se schovali. Při sbírání DNA a procházení leda ale na děti číhali dva predátoři, kteří se je snažili lapit a vzorky jim sebrali. Od dětí i ufounů jste je snadno rozeznali, jelikož měli na čele neustále rozsvícené světlo, které ale mohli ztlumit pouze o strom či zemi.
Na konci hry pak ideálně každé dítě mělo v ruce několik barevných papírků. Při počítání skóre se první papírek každé barvy počítal za 10 bodů, ale každý další už jen za jeden. Bylo tedy výhodnější hledat neustále nové vzorky než mít spoustu vzorků od jediného ufona.