Dnes na tábor dorazila vlna vedra. Po snídani jsme začali s prvním získáváním protilátek, které pomohou zahubit zákeřnou nemoc. Každý z oddílů navštívil jeden Jožinův orgán a plnil náročné úkoly. Orgány ve spolupráci s našimi zdravotnicemi si pro oddíly letos připravily také minikurz první pomoci, protože nikdo by se neměl bát pomoci zraněnému nebo nemocnému. Učili jsme se třeba resuscitaci nebo umělé dýchání. Na nástupu podaly zdravotnice Jožinovi první dávku nasbíraných protilátek, bohužel se děti snažily málo a celkové množství protilátek nestačily na to, aby se Jožinovi alespoň trochu ulevilo. Nemoc měla první den navrch.
Odpoledne patřilo hře Člověče, nezlob se v nadživotní velikosti. V lese byla vytyčena hrací plocha o 120 políčcích. Každý z oddílů se musel nejdříve nasadit do hry, a to klasicky hozením šestky na kostce. Poté se posunul o počet políček, které hodil. Na každém políčku byl napsán úkol, až po jeho splnění mohl oddíl dále házet kostkou. Takto se musely děti dostat přes celé hrací pole zpátky do svého domečku. Po doběhnutí jsme se šli osvěžit do bazénu.
Večer se starší oddíly utkaly ve štafetách. Na začátek byl úkol co nejrychleji vypít kolektivně kotlík táborové šťávy. Dále sestřelovali proudem z injekční stříkačky kelímek. Velmi zábavná byla dispiclína želvičky, kdy táborník musel po čtyřech donést v mističce na zádech co nejvíce vody. A jako poslední byla oblíbená hra - tref si svého oddíláka.
Mladší děti si zahrály s Pakany. To jsou podivní tvorové, kteří hlídají vzácné poklady. Úkolem dětí bylo se těchto pokladů zmocnit. Nejdříve si daly s vedoucími kámen-nůžky-papír, když vyhráli mohly se vydat do území Pakanů, které musely proběhnout tak, aby je žádné Pako nechytilo, a nakonec sebrat část pokladu.
Včera jsme vám slíbili, že prozradíme odpovědi na otázku: "Čím mě rodiče nejvíc štvou?"
1. Zabaví mi mobil. 2. Nutí mě do uklízení. 3. Křičí. 4. Nekoupí mi, co chci. 5. Vším. 6. Nutí mě do učení.